Ano, rakovina má 100 příčin a dalších 100 způsobů léčby. Dnes vám však prozradíme jednu příčinu, která je pravděpodobně zodpovědná za většinu všech případů rakovinných onemocnění.

Abychom vás ale už tolik nenapínali, tím dnešním provinilcem je: Jód. Tedy, ne jód samotný, protože jde o velmi prospěšný prvek, ale jeho chronický nedostatek.

Takže teď už to víte hned od začátku. Článek však určitě dočtěte až dokonce, protože rozuzlení celého případu přijde až na závěr.

Co má jód společného s rakovinou?

Jód má v procesu rozvoje rakovinového onemocnění tři velmi důležité funkce. Tu první zřejmě všichni velmi dobře znáte. Jód je nepostradatelnou součástí pro tvorbu hormonů štítné žlázy.

V případě jejich nedostatku dochází v organismu k hormonální nerovnováze. Ta je spolu s nutriční nedostatečností známou příčinou rozvoje rakoviny. Druhá funkce jódu je jeho role při tvorbě určitých specifických tkání.

Kromě samotné štítné žlázy je jód nezbytný hlavně pro tkáně prostaty, vaječníků a prsou. Tedy přesně ty orgány, u kterých se za posledních 80 let dramaticky zvýšil výskyt rakoviny.

Kromě uvedených orgánů jsou to dále krev, lymfatické uzliny, kosti, tlusté střevo, plíce, močový měchýř, ledviny a kůže. Podobně jako v předchozím případě, i zde nastal v poslední době výrazný nárůst rakovinových onemocnění.

No a konečně je tu třetí, zřejmě nejdůležitější, ale nejméně známá funkce jódu. Je jí specifická úloha při apoptóze, tedy řízené smrti buněk.

Pokud má tělo nedostatek jódu, pak staré či poškozené buňky nezaniknou, ale začnou se nekontrolovaně množit.

Vím, vím, mnozí z vás teď kroutíte hlavami, a na jazyk se vám tiskne následující otázka:

Jaký nedostatek jódu, vždyť ten se dnes přidává do soli ?!

To máte pravdu, do soli se přidává, proto se i sůl dnes nazývá „jodizovaná“. Dokonce se kdysi přidával i do mouky a pak jste měli extra jód i z tohoto zdroje.

Ale, je tu jedno ale … Tedy spíše dvě „ale“.

Prvním „ale“ je to, že jód se v mouce vyměnil za brom, protože taková mouka má lepší vlastnosti při pečení, těsto s ním drží lépe pohromadě.

Kromě toho se v poslední době začaly bromidy přidávat do velkého množství jiných potravin, léků či spotřebního zboží. Dokonce, když si koupíte nové auto a chvíli v něm posedíte, tak do sebe nadýcháte nemalé množství bromidů.

V čem je problém bromu?

Jeho hlavní problém spočívá v tom, že patří do stejné chemické skupiny jako jód. No a chemické prvky ze stejných skupin mají tu vlastnost, že v chemických reakcích se chovají podobně. Jeden nahrazuje druhý.

V biologii člověka to znamená, že brom se bude vázat na stejné receptory jako jód. Jinými slovy, brom vytlačuje jód z účasti na biochemických procesech, které byly rezervovány právě pro prospěšný jód.

Takže, i když máte teoreticky dostatek jódu, tím, že se v organismu nachází jeho konkurent, tak tento jód se nedostane tam, kam by měl. Výsledek se projeví přesně tak, jako kdybyste ho měli nedostatek.

A bude to ještě horší … brom totiž není jediný konkurent jódu

Pokud se zadíváte do Mendělejevovy tabulky prvků na skupinu 17, najdete tam pár dalších zajímavých prvků, jako například fluor a chlor.

Za běžných okolností se žádný z těchto prvků v přírodě nevyskytuje v příliš velkém množství.

Pokud se ale podíváte na dnešní „moderní“ svět, tak najednou zjistíte, že například chlór se přidává do vody z vodovodu, do vody v bazénech a podobně. Fluor, jako sloučenina fluoridu sodného, se přidává například do zubních past.

Chlór není ve vodě sloučen s žádným jiným prvkem, takže se může snadněji navázat v organismu na receptory jódu. Fluorid sodný a bromidy mohou dále v těle podléhat chemickým reakcím. Pokud se při nich uvolní fluor nebo brom, tak opět mohou tyto prvky zaujmout místo náležící jódu.

Možná vás teď napadne, jak je to s kuchyňskou solí (chloridem sodným), vždyť ta přece také obsahuje chlor. Je tento chlor nebezpečný?

V porovnání s chlorovanou vodou, u kuchyňské soli uvolnění chloru obvykle nehrozí, protože ten se hned naváže s vodíkem a spolu vytvoří kyselinu chlorovodíkovou, kterou máme v žaludku.

Avšak v případě bromu a částečně i v případě fluoru, tělo pro tyto prvky nemá žádné racionální využití.

Po tom, kdy dojde k jejich uvolnění v chemických reakcích, budou se v organismu volně „potulovat“. Následně buď zareagují na jiné molekuly, vyloučí se, případě se navážou na jodové receptory v tkáních.

Jaké je tedy řešení?

Řešení existují dvě. Jedno ideální, ale těžko dosažitelné a druhé méně ideální, no realizovatelné snadněji:

1/ Omezit příjem škodlivých prvků bromu, fluoru a chloru

Toto řešení by bylo lepší, ale uznáváme, v dnešní době je těžko realizovatelné, protože tyto prvky se vyskytují takříkajíc všude.

Proto se, alespoň v rámci možností, snažte dělat co se dá – pořiďte si zubní pastu bez flóru, nekupujte si nové auto každý rok (ti z vás, co si to mohou dovolit), minimalizujte výskyt koberců a kontakt s nimi (přidávají se do nich bromové zpomalovače hoření).

Co se týče chlorované vody, tak kupování vody v lahvích není řešení, protože plastové lahve obsahují vlastní „chuťovky“.

Při pití vody z vodovodu ji nechte na chvíli odstát, ať z ní vyprchá co nejvíce chloru. Také zvažte používání vodních filtrů, které umí chlór odfiltrovat.

No a nakonec si dávejte pozor i na potraviny a léky. Vždy si zkontrolujte, zda v nich není přidán brom nebo fluor.

2/ Když nepřijde hora k Mohamedovi, přijde Mohamed k hoře (nebo Jak zvýšit příjem jódu)

Hm?

Jak pomůže zvýšení přísunu jodu za situace, kdy se již v těle výše jmenováni nepřátelé nacházejí ? No, pokud se už nepřátel nedokážeme zbavit, tak se je pokusme alespoň přečíslit.

V případě, že množství koncentrace jódu v organismu výrazně stoupne, tak v bitvě o volné „židle“ (receptory) na ně logicky usedne více jódu.

Samozřejmě, nějaké receptory získají i ostatní halogenidy (brom, chlor a fluor), avšak již ne tolik, jako dříve. Tedy půjde zde víceméně o hru čísel.

Více jódu bude znamenat jeho větší šanci na úspěch. Není to sice dokonalé řešení, ale dostačující v dané situaci.

Dávkování jódu

Doporučené denní dávky jódu podle konvenční medicíny je 150 mikrogramů. Ty jsou však v současné době metabolickou medicínou, kvůli důvodům uvedeným v předchozí části, považovány za nedostatečné.

V USA se dělaly testy a zjistilo se, že až 95 % lidí tam nedosahuje ani tuto nízkou úroveň. Proto je možné se domnívat, že situace v Evropě bude velmi podobná.

Takže, jaké jsou doporučené dávky uváděny jinými zdroji? Ty se výrazně liší, proto uvedeme několik názorů:

Podle známého amerického lékaře zabývajícího se alternativní medicínou, Dr. Mercolou je to 400 mikrogramů.

Konvenční medicínou uváděna maximální dávka, která nevyvolává žádné problémy, je 1100 mikrogramů (1.1 mg)
Podle Dr. Sircuse, světového odborníka na jód, je bezpečná hranice 10 000 až 200 000 mikrogramů (10 mg až 200 mg)
Jiní výzkumníci hovoří o rozmezí 3000 až 6000 mikrogramů (3 mg až 6 mg)
Konvenční medicína uvádí, že při nadměrném příjmu jódu existuje riziko vzniku zvýšené funkce štítné žlázy (hypertyreózy). V roce 1948 byla provedena jedna studie, která na toto riziko poukázala a nazvala ho Wolff-Chaikoffov efekt. Problém byl v tom, že šlo o neodborně provedenou studii, která nebyla nikdy zopakována a tedy ani nikdy ověřena. Její závěry byly také jen hypotetické.

Testy jodových terapií

V minulosti se uskutečnilo pár zajímavých testů s jódem při léčbě rakoviny i jiných onemocnění.

Například, v roce 2003 Dr. Zhang ukázal, že podávání jodidu draselného zvrátilo rakovinu při pokusech na myších, kterým podával ekvivalent 100 mg jódu během 20 dní.

V roce 1993 Dr. Ghent indikoval 1368 pacientům 5 mg jodu aniž by se u nich vyvinuly příznaky hypertyreózy. Touto terapií byl schopen zvrátit fibrózně nemoc prsou.

Zřejmě nejdůležitější studie byla provedena mezi lety 1997 až 2005, v níž tým lékařů ve složení Dr. Abraham, Dr. Brownstein a Dr. Flechas testovali na 4000 pacientech dávky 12,5 mg až 100 mg jódu denně. Pouze u tří pacientů se objevily nežádoucí účinky, ale i ty zřejmě byly v důsledku alergie na některé přídavně látky obsažené v jodových tabletách.

Při této studii dosáhli výrazného zlepšení fibrocystické nemoci prsou, snížení potřeby inzulínu u cukrovkářů, snížení migrén, výrazné omezení potřeby podávání léků při snížené funkci štítné žlázy a dokonce i úplné vyléčení fibromyalgie.

Touto studií se vědci snažili dokázat, že v Japonsku je výrazně nižší výskyt rakoviny prsu i prostaty, a celková délka života lepší než v USA proto, neboť jejich průměrný denní příjem jódu je až 13,8 mg.

Takový vysoký příjem jódu dosahují Japonci hlavně konzumací plodů moře a různých mořských řas, jako jsou například kelp či plankton z tropických jezer spirulina. Obsah jódu ve spirulině však výrazně kolísá, protože závisí na konkrétním místa odkud pochází.

Dobrým zdrojem jódu je i jodová tinktura podávána transdermálně (přes kůži), nejlépe v okolí štítné žlázy.